Stinger – rychlý elektrolet

11/2004 str. 28

ELEKTROLET STINGER
Výrobce: Topmodel CZ, ČR

Stavebnice malého rychlého elektroletu Stinger se dodává v nenápadné bílé krabici s černobílým štítkem, z nějž se dozvíme základní technické údaje – rozpětí 950 mm, délka 760 mm, hmotnost 500 až 600 g. Doporučen je motor řady 400 až 480 napájený sedmi až osmi NiCd články 500 mAh. Řízené funkce jsou tři: křidélka, výškovka a motor.

Co mě zaujalo na první pohled po otevření obalu, bylo důkladné balení všech dílů a jejich přichycení ke stěnám, takže se nic nemohlo vzájemně poškodit. Tenký bílý laminátový trup byl v „bublinkové“ fólii, křídlo v celku v samostatném zataveném obalu, drobná bižuterie členěná do tematických celků zatavená do sáčku s řadou oddělených sekcí tak, že se v průběhu stavby daly otevírat postupně a šlo uvolnit vždy jen právě potřebné díly. Příjemně praktická maličkost.

Čistě provedený lehký trup přecházející vzadu do SOP má připravené prolisy pro vstup i výstup chladicího vzduchu. Otvory se musejí profrézovat vrtačkou stejně jako průchod táhla ovládání výškového kormidla. Pak už zbývá jen vlepit desku s maticí na uchycení křídla, vyvrtat otvor pro kolík v křídle a vlepit motorovou přepážku.

Servo ovládání výškového kormidla se po nastavení servokabelu vsazuje přímo do ocasu, takže táhlo ke kormidlu může být z tuhého, rovného drátu. Není to optimální řešení z hlediska rozložení hmotnosti, v tomto případě je však prvořadé zajistit přesné ovládání bez vůlí, čemuž zvolená koncepce vyhovuje nejlépe.

Servo je uložené mezi připravené kameny z lehké, ale houževnaté polyuretanové pěny, vlepené po malém seříznutí do SOP. Mělo by být co nejlehčí a zároveň úzké, aby se do otvoru skrylo. Vyhovuje i HS-55, nicméně pětigramové je lepší. Pracovní výchylky kormidla jsou za letu velmi malé, moment není kritický.

Kameny zajistí pevnou polohu serva, oboustranně lepicí páska na boku zabrání uvolnění. Otvor v páce kormidla se musí převrtat na průměr tlustšího drátu, je shodný jako na pákách křidélek, kde přesně odpovídá táhlům. Po přilepení VOP na vrchol SOP (uspořádání do T) se nastaví délka táhla šroubovací spojkou a montážní otvor přelepí přiloženou fólií. Křídlo klasické balzové konstrukce s pevným potahem je ve stavebnici prakticky hotové, stačí proříznout kulaté otvory pro uložení mikroserv, vlepit pěnové kameny a páky do křidélek, nastavit délku táhel a vpředu vsadit kolík vedení křídla. Plastové kryty serv jsou vylisované z průsvitné, téměř průhledné fólie, takže mechanizmus je vidět i po zakrytování. Nápisy na křídle a trupu jsou ze samolepicí fólie.

Všechny díly stavebnice vzájemně perfektně pasovaly s jedinou výjimkou: Prolis pro křídlo na trupu má o 7 mm větší délku, než je skutečná hloubka křídla. Ničemu to nevadí, jen je to na jinak esteticky i aerodynamicky čistě navrženém modelu nápadné.

Dvanáctistránkový návod ke stavbě formátu A4 je plně obrázkový s drobnými, především anglickými popisy, češtinu v něm najdeme prakticky jen v seznamu dodávaných dílů na druhé straně. Nákresy jsou velmi názorné a dobře volené tak, že se podle nich dá skutečně stavět krok za krokem. Na prostřední dvoustraně je výkres v půdorysu a bokorysu s rozkreslenými drobnými díly a značením pozic, takže ani přiřazení součástek nedělá problémy. V závěru nechybí poloha těžiště, vyosení motoru ani doporučené výchylky kormidel. Z věcného hlediska lze návodu vytknout jedinou věc: Nikde neobsahuje doporučené kombinace motorů a vrtulí (a případně počtu článků), nezbývá tedy než experimentovat.

Pokud při stavbě pozorně domýšlíme účel věcí, najdeme pár „vychytávek“, na které výrobce pamatoval, ale obrázkový návod na ně neupozorní. Uvedu dva příklady: V otvorech pro protažení servokabelů křídlem je z výroby do balzy zaseknutý připravený tenký vlasec, na který stačí kabel navázat a jednoduše jej protáhnout kanálem – prostrkávání kabelu bez této pomůcky je značně nepříjemné. Za připravení vlasce si výrobce nepochybně zaslouží uznání, jen je otázkou, kolik uživatelů si toho bez upozornění v návodu všimne. Podobně motorová přepážka má předvrtané otvory pro upevnění motorů velikosti 400 a 480. Nikde není zakresleno, v jaké poloze (natočení) se má do trupu zalepit. Splní svůj základní účel bez ohledu na otočení, ale pokud budeme chtít použít motor řady 400, zamyslíme se nad tím a vyzkoušíme si předem i polohu motoru, přijdeme na to, že umístíme-li otvory pro šrouby na čtyřstovku vodorovně, vyjdou odvětrávací kanály motoru – jistě ne náhodou – přesně pod vstupní kanály pro vzduch na trupu. Za letu bude prouděním vzduch z motoru odsáván, což podstatně zlepší chlazení uvnitř motoru a dovolí jej víc přetížit. Opět vynikající detail, jen si všimnout.

Stavba proběhla bez problémů a stačil na ni při použití rychle tuhnoucího epoxidu jeden víkend. Pro první lety byl osazen motor Speed 400/6 V se sklopnou vrtulí Graupner 6/3“. Hmotnost s osmičlánkem NiCd 500 mAh vyšla 556 g, tedy uprostřed udávaného rozmezí. Nastavit polohu těžiště je snadné, v širokých mezích lze ovlivnit posunutím zdrojů v trupu. Už první let ukázal, že ačkoliv čtyřstovka nemá výkonu nazbyt, pro pohon skutečně postačuje. Stinger s ní slušně stoupá, je však třeba stále hlídat pokles rychlosti, jinak není moc stabilní a má snahu přepadávat po křídle. V rovném letu vyvine model s profilem odvozeným od S7012 svižnou rychlost a řízení se uklidní, zatáčky zvládá ve stylu pylonových modelů velmi ostré. Výkrut vytočí asi za sekundu, do větších obratů se musí nechat rozběhnout. Motor hodně hřeje a pracuje na své mezi, ostatně staticky změřený proud skoro 20 A jasně vypovídá o jeho režimu, i když za letu lze počítat s podstatným poklesem.

Stinger má svým charakterem asi nejblíž k modelům pro závody kolem pylonů, zvládne ale i slušně akrobacii nebo létání na svahu, vždy mu vyhovuje vyšší rychlost a dosahuje jí především pod tahem motoru, rozjetí z výšky zdaleka nemá takový účinek. V kluzu se dá dobře řídit, aby si však udržel rychlost a výbornou ovladatelnost, musí výrazně klesat. Naopak snažíme-li se u země vytratit rychlost až na minimální, dost překvapí jak velmi pomalým letem a dobrou klouzavostí, tak vzdáleností, na jakou těsně při zemi plave. V tomto režimu už ale nesmíme dělat větší zásahy do řízení, jen jemně udržovat směr.

Zkoušel jsem řadu dalších variant pohonu, i když sortiment použitelných vrtulí je vzhledem k průměru kuželu 30 mm dost omezený. S pevnou vrtulí Kavan 6/4“ a kovovým kuželem MP Jet se stoupavost i rychlost ještě zlepšila, ale zahřívání motoru bylo už neúnosné. Doba letu se pohybovala mezi třemi a čtyřmi minutami. Samozřejmě při použití sklopné vrtule je třeba nastavit na regulátoru brzdu, naopak s pevnou vrtulí ji vypnout.

K dalšímu doporučenému motoru, Mega 16/15/7 se pro akrobatické modely obecně přiřazuje vrtule 8,5/5“. Pro Stingera se jako nejlepší jevila vrtule GWS 7/6“, ta ale má tak slabý kořen, že vydržela průměrně dvě přistání. Jako nejvhodnější kompromis pro rychlost i akrobatické vlastnosti z celkem pěti zkoušených typů vyšla nakonec vrtule Graupner CAM slim 8/6“, s níž průměrná doba letu při citlivé práci s plynem vzrostla na šest minut při zachování výkonu.

Je doba, kdy se vlády nezadržitelně ujímají akumulátory Li-pol, a je tedy na místě se ptát, jak by se uplatnily v tomto modelu. Těžké NiCd jsou kvůli vyvážení umístěny z větší části před těžištěm, takže výměna za lehčí tříčlánek Li-pol si vynutí přemístění zdrojů dopředu až za motor a ještě dovážení. Lze snadno získat větší kapacitu a tedy i podstatně prodloužit let, odlehčení je však minimální. Výkon pohonu vzroste přibližně jako při osazení devítičlánkem. Zajímavou kombinací zaměřenou spíše na obratnost a akrobacii, kterou jsem vyzkoušel, byl motor Mega 16/15/7, vrtule 8/6“ a tříčlánek válcových Li-ion akumulátorů Konion, které v poloze za motorem stačí k vyvážení. Doba letu se pohybuje od 8 do 14 min podle stylu řízení a v první polovině tah pohonu téměř vyrovná hmotnost. Z akrobacie potom zvládá vše, na co není nutné použít směrové kormidlo. Pokud by byl kladen důraz především na rychlost, pak by byl asi optimální motor Mega 16/15/6 a vrtule 6/6“.

Jako levnou, ale dostatečně výkonnou variantu pohonu bych doporučil motor Jamara PRO 480 HS se sklopnou vrtulí 6/3“ nebo pevnou 5,5/4,3“. Pro ostré, zhruba pětiminutové lety jsou vhodné doporučené tvrdé články NiCd 500 mAh, Stinger však unese i osmičlánek tužkových NiMH 1400 mAh HG, s nimiž se let přiměřeně prodlouží. V této kombinaci je stoupavost po startu až 6,5 m/s a při klesání pod plným plynem vyvine Stinger rychlost přes 85 km/h (podle údajů ze záznamového výškoměru Alti 2).

Při výběru vybavení je dobré věnovat pozornost kvalitě mikropřijímače, drobné výpadky a záškuby, které se na letu slowflyerů sotva poznají, při obratnosti a rychlosti Stingera znamenají velké riziko havárie. Vyplatilo se mi nasazení přijímače Potensky smart nano s funkcí fail safe, během asi šesti nalétaných hodin se několikrát viditelně dostala právě tato funkce ke slovu.

Jestliže hledáte malý a skladný model, který by hravě dokázal prohnat po obloze ptáky i zvládl slušně akrobacii, bude Stinger přesně to, co potřebujete. Nenechá vás zahálet a budete jej muset stále řídit, přestože je v podstatě hodný a má příjemné letové vlastnosti. Umí totiž létat tak rychle, že při své velikosti přeletí oblohu „od nevidim do nevidim“ za pár sekund.

V rychlosti je stabilní a velmi dobře ovladatelný, současně umožňuje před přistáním hodně zpomalit a měkce dosednout. Je schopen létat i za silného větru, ale nemá rád turbulence a poryvy, ty s ním dost divoce házejí – hmotnost se zkrátka nahradit nedá.

Doporučená cena stavebnice Stinger v provedení ARC je 1530 Kč, ve verzi ARF 2000 Kč.

Ing. Michal Černý