Quasar – halový F3AI model

4/2005 str. 32

Létání s Quasarem a AXI 2204/54

Quasar je krásný halový dvouplošník od firmy Topmodel CZ. Zblízka jsem ho viděl na výstavě Model Hobby 2004, kde s ním francouzský pilot parádně a přesně létal. Od té doby mne na něj „svrběly ruce“, takže jsem přivítal nabídku jeden kousek vyzkoušet. O stavbě se příliš rozepisovat nebudu, až na to, že ji provedl můj kamarád Petr Paclt a udělal to pěkně a čistě, bez jakýchkoliv úprav proti návodu. Stavba dle jeho svědectví proběhla rychle a bez problémů, všechny kroky jsou popsány v „komiksovém“ návodu a díly díky vyseknutým zámečkům do sebe dobře zapadají. Quasar má krásný tvar a pěkné zbarvení, materiál (3 mm Depron) je už od výrobce barevně potištěn (asi sítotiskem). Model byl osazen čtyřmi servy TS 1118 (také od Topmodelu, precizní 4,7 g serva), motorem AXI 2204/54, 7A regulátorem MGM Compro, přijímačem MZK Penta a tříčlánkem baterií Kokam 340 mAh (též od Topmodelu). Takto připravený k letu model vážil 235 g, což na je na poměrně velkou plochu křídla slušná hodnota (některé současné F3AI speciály se dostávají na ještě o něco málo nižší plošné zatížení).
Po vložení baterií (do špice trupu otvorem pod motorem) mi došlo, že asi díky použití velmi lehkého (25g) motoru budu mít problém s dovážením modelu. Po prvním startu se moje obavy naplnily: po ztrimování v normálním letu model po otočení na záda mírně stoupal (při výškovce v neutrálu). To je sice nastavení vyhledávané některými „3D experty“, ale já chtěl vyzkoušet, jak přesně se s modelem dá létat. Zaměnil jsem tedy pohonnou sadu tříčlánkem PolyQuest 880 mAh, se kterým bylo rázem těžiště úplně přesně (za cenu zvýšení hmotnosti asi o 25 g). Druhým a správnějším způsobem by bylo přesunut serva ocasních kormidel ze zadní části trupu blíže k těžišti modelu a nahánět kormidla kevlarovými šňůrami nebo uhlíkovými tyčkami, při použití lehčí sady z 340 mAh Kokamů. Ale nechtěl jsem ztrácet čas a smířil se tedy s o něco těžším modelem.
Konečně nadešel Quasarův velký den a já ho vzal sebou do poměrně malé tělocvičny v pražských Horních Počernicích. Zalétání trvalo asi pět vteřin a spočívalo v mírném přetrimování směrovky (motor byl málo vyosen vpravo). Od té chvíle létal Quasar neúnavně, rovně, na zádech, nožové lety, 3D obraty, velice snadné visení na vrtuli, harrierové výkruty rovně i do kruhu… na co si jen vzpomenete. Všiml jsem si jediného problému, a sice že model v obrácené polovině kubánské osmičky po půlvýkrutu trochu uhýbal na opačnou stranu (než byl smysl otáčení půlvýkrutu). Obecně známé poučky v takovémto případě radí zvětšit diferenciaci křidélek, ale já si vzpomněl, jak jsem tento problém řešíval u svých halových modelů. Toto uhýbání se totiž také objeví, pokud poloha těžiště není výškově alespoň přibližně v polovině vzdálenosti mezi křídly dvouplošníku. Zkusil jsem tedy baterii přemístit nahoru na špici trupu a připevnil ji lepicí páskou. Uhýbání se zmenšilo na méně než polovinu, což je pro mne dostatečným signálem, že by u tohoto modelu měl každý dbát, aby v trupu umístil všechno vybavení co nejvýše. Zbylé mírné uhýbání jsem odstranil zvětšením diferenciace výchylek křidélek. V nožovém letu se model udrží s poměrně malou výchylkou směrovky a nikam neuhýbá.
Jediná věc, ve které bych se nedržel návodu, je umístění uhlíkové tyčky, která spojuje vždy obě křidélka na jedné straně letadla. V originále je v zákrytu za svislou mezikřídelní vzpěrou, asi kvůli zmenšení aerodynamického odporu. Jenže to je na můj vkus příliš daleko od centroplánu a pružnost depronových křidélek způsobí, že výchylka horního křidélka bude takto o něco menší než spodního, což je nežádoucí. Pomoc je ovšem jednoduchá, stačí umístit spojovací táhlo křidélek co nejblíže (rozumně) ke kořenu křídla. Pokud počítáte, že budete s modelem bourat, možná byste také měli lehce zesílit mezikřídelní vzpěry – třeba přilepením uhlíkového pásku 3×0,5 mm nebo 10 mm širokého pásku 1 mm balzy z boku na každou vzpěru. Jinak je model dimenzován velmi dobře, „tak akorát“ na svoji velikost a hmotnost.
Příjemným překvapením byla serva TS1118, zvláště po předchozích ne příliš dobrých zkušenostech s jiným typem serv „pod 5 gramů“. Pohybují se bez znatelného „krokování“, jsou malá, lehká a mají dost síly (1,1 kgcm, podle údajů výrobce).
Dalším zajímavým výrobkem je nejmenší z Axíků, mnou použitý AXI 2204/58. S vrtulí 8×4,3 (oranžová GWS) a tříčlánkem Lipolek „uvisel“ model o hmotnosti 260g naprosto bez problémů a se značnou rezervou – odhadem tak při poloze plynové páky ve 3 její dráhy (i když to, uznávám, není příliš vypovídající údaj). V každém případě jsem měl z motoru a jeho výkonnosti velice dobrý pocit.
Pokud vás zajímá pěkné video s letem modelu, naleznete jej na http://www.hobby-lobby.com/media/TM201-Quasar.wmv.
Celkový dojem z Quasara byl velmi dobrý. Je to výborný halový stroj, jehož největší síla je v 3D akrobacii. Při nepříliš silném větru se s ním dá létat i venku na docela malém prostoru.

David Kyjovský
www.rcmania.cz