Artist – akrobatický model

6/2003 str. 40

AKROBATICKÝ MODEL ARTIST
Výrobce: Topmodel CZ, ČR

Už na Model hobby 2002 mi tohle letadlo padlo do oka – říkal jsem si, to by bylo přesně k nám na koberec. Zaujalo mne perfektní provedení a ladné tvary a tak trochu jsem mu už dopředu propadl. Jaká byla moje radost, když „na mne vyšlo” jeho testování pro RCM. Byl jsem zvědav, jestli nezklame mé vysoké očekávání.

Základní představení
V rozměrné krabici s barevným potiskem je téměř hotový potažený trup, křídla, laminátový kryt motoru a prakticky všechen ostatní potřebný materiál. Křídla (pro obě verze) jsou zabalena v přesně padnoucích obalech z bublinkové fólie, které je dobré nevyhodit, neboť se budou hodit při transportu modelu. Drobný materiál je pečlivě roztříděný a zatavený v igelitových sáčcích, které jsou sešívačkou upevněny zevnitř ke stěnám krabice, takže se v ní nic zbytečně nepřesýpá. Ve stavebnici je také návod, nebo spíše obrázková instruktáž formou jakéhosi „komiksu” beze slov. Kvalita všech dílů i potažení jsou na první pohled velmi vysoké. Ze svých zdrojů musí majitel stavebnice dodat nádrž (já použil 340 ml od firmy Radio Active), motorové lože, motor a díly RC soupravy.
Trup modelu je společný pro modely Artist a Kabriolin. Artist je klasický akrobat, někde na webu jsem ho našel v seznamu vhodných tréninkových strojů na disciplínu Artistic Aerobatics („umělecká akrobacie”, spočívající v létání volných sestav na hudbu). Kabriolin se liší křídlem, které je mnohem více „funflyerské” a model bude tedy vhodnější spíše na 3D létání. Trup umožňuje zasunout spojovací trubku křídla do dvou různých poloh, ta více vpředu je pro variantu Kabriolin, ta více vzadu pro variantu Artist (to sice není nikde uvedeno, ale odvodil jsem si to z polohy aretačních kolíků na křídle).
Velikost motoru je věc, na které bude charakter modelu velice záviset. Výrobce doporučuje motor o objemu 6,5 až 8 ccm, což mi pro model o rozpětí 1560 mm a předpokládané hmotnosti mírně přes 2 kg připadá tak akorát – pokud ovšem nechcete viset na vrtuli na půl plynu. To je ovšem zrovna můj případ, takže jsem sáhl do zásuvky pro zánovní desítku Magnum Pro 61 a přesvědčil se, jestli se vejde do motorového krytu. Vešla a o motoru bylo tedy rozhodnuto.

Sestavení modelu
Začal jsem „odpočinkovými” úkony. Přilepil jsem páky kormidel (vyfrézované z laminátové desky) na křidélka a výškovku, připevnil jsem křidélka ke křídlu plastovými závěsy, které jsem zalepil lepidlem Purex. K ovládání modelu jsem použil čtyři (velmi slušná) serva Hitec HS 422 a jedno dost staré Graupner 5007 (na plyn). Serva jsou umístěna přímo u kormidel, takže jsem musel jejich přívodní kabely prodloužit. Nejvíce jsem si vyhrál s připevněním motorového lože k motorové přepážce. Zjistil jsem totiž, že při použití plastového lože, které jsem měl k dispozici, nebude unášeč vrtule vyčnívat dostatečně daleko z poměrně (zbytečně?!) dlouhého krytu motoru. Motorové lože jsem tedy umístil na čtyři rozpěrné šrouby M4, zadní čelo lože je asi 15 mm od motorové přepážky a motor je na loži umístěn tak vpředu, jak je to jen možné. Rozpěrné šrouby s výhodou umožní snadno jemně doladit vyosení motoru – pokud bude potřeba. Vyřezání všech potřebných otvorů v laminátovém krytu motoru bylo pro mne tou nejméně příjemnou částí celé stavby, hlavně proto, že případná chyba je nevratná a je na „haubně” na první pohled vidět. Nakonec jsem se s tím vypořádal, i když jsou otvory o něco větší, než by musely být – aspoň se bude motor dobře chladit. Do trupu jsem upevnil nádrž. Leží na hranolu z EPP a shora je připevněna gumou.
Překryt kabiny je vylisován z průhledného plastu a je nutné jej přilepit na kapotáž trupu, což je balzovo-polystyrenový díl potažený nažehlovací fólií. Ještě před přilepením překrytu je však třeba vystřihnout a vlepit do něj papírový „vnitřek kabiny” – použil jsem s úspěchem lepidlo 3M77 ve spreji. Kabinu jsem přilepil elektrikářskou izolační páskou a zajistil čtyřmi šrouby na upevňování serv. Do trupu se celá sestava upevňuje promyšleným a „technickým” způsobem. Kolíčky, které zapadají do motorové přepážky, na jedné straně a laminátovými zámky na druhé. Celý kryt je rozměrný a po jeho odstranění je přístupná velká část trupu včetně palivové nádrže.
Do směrovky jsem zalepil páky kormidel a do trupu výškovku. Přitom jsem objevil první mírnou vadu na kráse této stavebnice. Otvor v trupu je totiž asi o 1,5 mm větší než je tloušťka výškovky. Vyřešil jsem to použitím lepidla Purex, které při tuhnutí „vypěnilo” a vyplnilo vzniklou štěrbinu. Jistým „špekem”, na který by možná měl návod výslovně upozornit, je nezbytnost vložit při vlepování výškovky do trupu současně s ní také spojovací drát polovin výškovky. Při bezmyšlenkovité práci se vám totiž může stát, že vlepíte výškovku a drát už tam nedostanete (bez destrukce nějaké části modelu). Vaší jedinou nadějí pak bude buďto použít drát nový, který naohýbáte až po jeho zasunutí do trupu (to bych, při jeho tloušťce, dělat nechtěl), nebo použití dalšího serva na druhou polovinu výškovky.
Zalepil jsem do trupu kýlovku a přidělal hlavní podvozek z ocelové struny, který je držen na trupu třemi plastovými třmeny. Zavěsil jsem všechna kormidla na přiložené plastové panty a instaloval všechna táhla – jsou to „dráty do kola” s kovovými vidličkami, do serv jsem je upevnil pomocí „Z” ohybů. Vystřihl jsem samolepicí dekoraci trupu a po troše laborování ji přilepil na trup a kryt motoru. Je to práce, ze které mívám trošku obavy, ale použitá podkladová vrstva je pružná a problémy nedělalo ani polepení mírně sféricky tvarovaného krytu motoru.
V této chvíli již vypadal model Artist skoro letuschopně. Nastavil jsem výchylky kormidel (pro začátek trošku menší, asi 30 ° - zvětšit je na doporučených 45 ° pro 3D létání můžete vždy). Pro první lety jsem instaloval vrtuli Master Airscrew 12x6 a motorový kužel, aby se měl startér čeho chytit. Zkusmo jsem nasunul křídla na duralovou spojovací trubku a zjistil, že kvůli dodržení těžiště budu muset použít přední polohu křídla – ještě že ta možnost existuje! Toto řešení vyžaduje upravit polohu aretačních kolíků v křídle, což je ale otázka desetiminutové práce. Je to daň za větší a tím i těžší motor. Celková hmotnost modelu v mém případě je 2,5 kg, tedy 300 g nad horní hranicí výrobcem udávaného rozsahu (1,8 – 2,2 kg). Mám trošku podezření, že do 2,2 kg bych se nedostal ani s brněnskou „osmičkou”.
Celý model jsem zkusmo sestavil. Je to jedno z nejhezčích letadel, které jsem kdy měl – konstruktér, ať už to byl kdokoliv, má u mne body za „umělecký dojem”. Model má mírné vzepětí dané úhlem vlepení laminátových pouzder v křídle. Vzhledem k tomu, že jde o akrobatický středoplošník, mám za to, že je vzepětí zbytečné – s konečným verdiktem ale počkám až po letových zkouškách (tento text dopisuji ve středu dopoledne a letové zkoušky na model i na mne čekají dnes v podvečer).

Létání
Konečně jsme se oba dočkali – já i Artist. Hned po vyndání z auta sklidil model pochvalné komentáře skoro od všech přítomných modelářů. Po naladění desítky Magnum jsem s modelem naroloval na začátek koberce na našem oblíbeném plácku a přidal plyn. Krátký rozjezd a přitažení a model ostře stoupá a chová se naprosto nezáludně. Jeden zoubek trimu křidélek doprava, všechno ostatní je vytrimováno už z dílny. Přepínám tedy hned na velké výchylky – na výškovce mám asi 45 °, na křidélkách také, na směrovce maximum, které dovolí výřez výškovky. Zkouším, co si nechá líbit – prudké přitažení mi prošlo, aniž by modelu pokleslo křídlo – statické vyvážení křídel se vyplatilo (25g olůvko na pravém křídle, na kompenzaci hmotnosti tlumiče výfuku). Jaký rozdíl proti nejmenovanému ARF akrobatu čínské výroby, se kterým létá Tomáš Ciniburk – každý pokus o trochu ostřejší přemet mu končí kopaným výkrutem. Ale zpět k artistovi. Na zádech musím jen nepatrně tlačit, model se chová zcela neutrálně – jako čistokrevný akrobat. Přemety tažené i tlačené, výkruty pěkně v ose, souvraty jak podle pravítka. S velkými výchylkami krásná vývrtka, po srovnání kormidel zastavená za čtvrt otáčky. Po stažení motoru jsem se snažil model co nejvíce zbrzdit plynulým přitažením výškovky, model se nakonec zhoupl, ale zcela bez náklonu. Hodně mne zajímalo chování modelu v nožovém letu a byl jsem velmi mile překvapen. Model v něm letí jako po kolejích, nekloní (toho jsem se trošku obával kvůli mírnému vzepětí modelu – ale asi je přesně takové, jak má být) ani neuhýbá stranově. Díky vysokému trupu stačí pro ustálený nožový let jen poměrně malá výchylka směrovky (samozřejmě v závislosti na rychlosti). Model je aerodynamicky čistý a se stojícím motorem docela pěkně klouže – je třeba s tím při rozpočtu na přistání počítat. Visení na vrtuli také velmi pěkné, až si více ověřím chování motoru, troufnu si s ním níže k zemi. Model létá prostě výborně a už se těším, co všechno s ním budu nacvičovat – pro letošek mám v plánu naučit se několik nových obratů, všechny náročné na práci se směrovkou.

Závěr
Artist je výborné letadlo. Pokud si nepletete smysly výchylek a umíte přistát s motorovým modelem alespoň přibližně tam, kde chcete, tak vám ho mohu doporučit jako „akrobatického trenéra”. Pokud jsou vaše ambice vyšší, ale z nějakého důvodu se vám dvoumetrový plnokrevník nehodí, tak je to také letadlo pro vás. Já jen doufám, že mi co nejdéle vydrží (a nezničím ho při nějakých bláznivinách).

Hodnocení

Do příště dám dohromady i to druhé křídlo a seznámím vás s tím, jak létá Kabriolin.

David Kyjovský